Ano, dle mého názoru potřebujeme. Nadzvukové letectvo je nezbytnou součástí armády 21. století a moderní způsob vedení boje vyžaduje vzdušnou převahu, kterou mohou zajistit jenom technicky vyspělé nadzvukové stroje. Rychlost stíhačky je také stěžejní ve chvílích, kdy je třeba co nejdříve získat vizuální kontakt s civilním letadlem, které neodpovídá a uvažuje se o jeho sestřelení.
JAS-39 Gripen společnosti Saab/British Aerospace, kterým je vybaveno letectvo Armády ČR
Přestože se v nejbližších letech nedá očekávat, že by Česká republika musela bránit své území proti nepřátelské armádě, musíme plnit závazky vůči spojencům v NATO. Zde je na místě zmínit úspěšnou misi českých stíhačů, kteří se od roku 2009 pod hlavičkou NATO účastnili ochrany vzdušného prostoru pobaltských států (tzv. air policing). Podobné akce dodávají našim pilotům celou řadu zkušeností a České republice dobré jméno mezi spojenci. Minulý rok dokonce čeští stíhači na prestižním mezinárodním cvičení v Nizozemsku porazili své kolegy a stali se absolutně nejlepší „tygří letkou“ NATO (viz zde). Měli bychom zachovat a rozvíjet jejich potenciál.
O zrušení nadzvukového letectva se mluví zejména v souvislosti s jeho vysokou cenou. Z mého pohledu ji lze snížit dvěma kroky – za prvé transparentním výběrovým řízením, ve kterém se reálně utkají cenové nabídky několika zájemců, a za druhé rozšířením mezinárodní spolupráce s některým z našich sousedů. Ta by se však netýkala pouze provozu nadzvukového letectva, ale celé oblasti protivzdušné obrany. Nejpřirozenějším partnerem by samozřejmě bylo Slovensko, se kterým máme výborné vztahy, a se kterým už jsme konec konců v minulosti společné letectvo měli. Naše armády si rozumí (myšleno všeobecně i jazykově) a dodnes používáme podobnou techniku. Budeme-li společně nakupovat stroje a vybavení, využívat společnou infrastrukturu a spojíme logistiku a obranu protivzdušného prostoru, snížíme cenu. Podobnou cestou už jde více evropských států, za všechny jmenujme Nizozemsko a Belgii, které spolu budují vojenské námořnictvo.
Když už mluvíme o námořnictvu, dovolte mi ukončit můj příspěvek heslem z dob první republiky, které však pro náš malý suchozemský stát neztratilo nic ze své aktuálnosti: „Vzduch je naše moře.“ Mělo by to tak zůstat.
(Tento článek je součástí březnového vydání měsíčníku "Parlament, vláda, samospráva".)
Spojte se se mnou na Facebooku nebo na mých stránkách viktorpaggio.cz .
