Čekání na New Labour

S napětím sleduji vývoj uvnitř sociální demokracie, jejíž čelní představitelé se před čtyřmi měsíci začali škrábat z hluboké brázdy po buldozeru, aby zjistili, že jim sice prorazil cestu nejdál ze všech, bohužel však do té části pole, kde jsou úplně sami.

Foto: Shutterstock

ČSSD v posledních dnech a týdnech hledá novou tvář a náplň své politiky; vnitřní nejistotu pak jako každá organizace vytěsňuje hledáním vnějšího nepřítele. Z vystoupení jejích poslanců na půdě parlamentu a některých řečníků na ideové konferenci během uplynulého víkendu se zdá, že jedním z nepřátel je i strana Věci veřejné.

Kombinace hledání vlastních chyb a vnějších nepřátel pak vytváří zvláštní rétoriku, které nasadil korunu člen ústředního výkonného výboru ČSSD Josef Vacula svou výzvou spolustraníkům: „Nešahejte hrabivýma rukama do veřejných peněz, nefixlujte veřejné zakázky. A potom se nebudete muset bát takových s prominutím sráčů, jako jsou Věci veřejné.“ Odhlédneme-li od svérázného hodnocení charakteru členů VV, má pan Vacula naprostou pravdu.

POLE NEORANÉ

Česká republika potřebuje silnou demokratickou opoziční stranu, kterou může být za stávajících podmínek pouze ČSSD. Její proměna, o které sociální demokraté tak odvážně mluvili tento víkend, se však musí odehrát nejen v rovině stylu vystupování a politického marketingu, ale i v rovině idejí. V tomto směru mají sociální demokraté s VV mnoho společného. I my musíme přistoupit ke změnám - etablovali jsme se primárně jako protikorupční strana s protestním nádechem. Vládou i parlamentem úspěšně tlačíme a snad i protlačíme náš protikorupční balíček – institut korunního svědka, testy korupční odolnosti, specializované soudní senáty nebo třeba změny v personálním obsazení Nejvyššího státního zastupitelství. Avšak nyní, když jsme sami součástí establishmentu, se naše pozice stává těžší a i my musíme hledat a kvalitně rozvíjet i další témata jako sociální a důchodovou reformu, širší využívání prvků přímé demokracie nebo otázku životního prostředí.

ÚTOKY NA VV

Konstruktivní debata a změna politického stylu, ve kterou jsem jako novopečený poslanec stejně jako mnoho voličů po květnovém politickém zemětřesení doufal, se však zatím nekoná. ČSSD jako správná opozice „šije“ do vládních stran, mnohá z obvinění vůči VV - kterých si samozřejmě všímám nejvíc – ji však usvědčují z ideové nevyzrálosti, kterou bych u strany se stodvacetiletou tradicí nečekal.
Jednou z hlavních linií útoku jsou výpady vůči ministru za VV Vítu Bártovi. Úspěšný podnikatel, který se kvůli politice vzdal podílu v rodinné firmě, nyní uplatňuje své manažerské schopnosti na ministerstvu dopravy a úspěšně šetří českým daňovým poplatníkům stovky milionů korun. Na poslední schůzi sněmovny si toho ze strany ČSSD musel vyposlechnout hodně. Například to, že ovlivňoval výběr zakázky na ostrahu objektů společnosti ČEZ, kterou vyhrála švédská společnost Securitas, a kde firma ABL figuruje jako subdodavatel. Pan ministr tato obvinění lidově řečeno „roztrhal“: zakázka byla vypsána v létě loňského roku, kdy měly VV preference v řádech jednotek procent a nikoho by ani ve snu nenapadlo, že z pana Bárty bude někdy ministr. Navíc jde o největší podobnou zakázku v české historii, a proto se na ní jako subdodavatelé podílejí téměř všechny české bezpečností firmy (celkem 37!).

REHABILITUJME PODNIKATELE

Jakmile bylo toto obvinění vyvráceno, začali jsme se dostávat k hlubším, upřímnějším výhradám vůči ministrovi, které mimo jinými artikuloval David Rath: „..koupil si Maserati, koupil si kufry od Louise Vuittona..“ Ano, koupil si to, a za své peníze. Kdy už přestaneme v naší zemi démonizovat podnikatele? Jsme snad stále v područí 90. let, kdy se slovo podnikatel stalo téměř urážkou? Z výroků ČSSD chvílemi probleskává hluboká nedůvěra vůči těm, kdo nejsou vypláceni ze státního rozpočtu. Jsou podezřelí, nezachycení v platových tabulkách. Jak se někdo takový vůbec odvažuje jít do politiky? Měl by se za své bývalé zaměstnance a vydělané peníze stydět a tiše se odplížit kamsi na Seychelly. Moment, oprava: z těch vydělaných peněz by měl zaplatit daně a PAK se odplížit kamsi na Seychelly.

RAKOUSKO-UHERSKO V NÁS

Nedůvěra vůči podnikatelům je u ČSSD vyvážena extrémně vstřícným postupem vůči státním úředníkům. Pan předseda Sobotka na poslední schůzi sněmovny citoval z dopisu, který mu zaslal 46 letý úředník, který společně se svou ženou pracuje pro stát v oblasti spravované Ministerstvem financí, a který se obává propuštění: „Oba jsme frustrovaní, vyděšení tím, co přijde, a ve 46 letech bez perspektivy a v existenčním ohrožení. Mám snad litovat, že jsem si před lety nezařídil život jinak, čistě k osobnímu prospěchu, začít lumpačit a dnešní starosti nemít?“ Má otázka zní: cožpak můžeme v roce 2010 garantovat 46 letým státním úředníkům definitivu po vzoru Rakouska-Uherska? Věřím, že i státní sektor, je-li nezaměstnán nebo schází-li peníze, musí propouštět, stejně jako soukromé firmy. Je jenom na nás, abychom vytvořili natolik kvalitní sociální síť, že každému poskytne dostatek času a impulzů k nalezení nového zaměstnání.

Věci veřejné budou ve vládě v sociální oblasti i nadále působit jako jistý tlumící prvek dvou pravicových stran, které mezi voliči soupeří o obraz dobrého hospodáře. Dalším důležitým tématem je boj proti korupci, který je co do náročnosti minimálně srovnatelný s bojem za vyrovnané rozpočty. Pomohlo by mít v opozici férového kritika, který bude naše návrhy vylepšovat a kultivovat. Někoho, kdo vypne hlučné buldozery, abychom se slyšeli.