Ženské kvóty

aneb jak se EU vysiluje kafkovskými návrhy místo práce na prospěšných projektech.

Sociální inženýrství nejhrubšího zrna. Tak lze bez nadsázky nazvat chystaný návrh evropské komisařky Redingové, kterým chce zavést povinné kvóty pro obsazení žen ve správních a řídících radách kótovaných společností v celé EU^*.

Místo abychom budovali skutečně fungující jednotný trh, evropskou dopravní infrastrukturu a rozvíjeli justiční a policejní spolupráci v boji proti organizovanému zločinu, vysilujeme EU otázkami, koho si podniky smí či nesmí dosadit do dozorčích rad a jaké žárovky se mohou či nemohou prodávat.

Místopředsedkyně EK Redingová připravuje návrh, kterým chce ženami povinně obsadit 40% postů v dozorčích a správních radách veřejně vlastněných podniků (do roku 2018) a podniků obchodovaných na burze (do roku 2020).

Jako zastánce rovných příležitostí jsem logicky odpůrcem kvót. Znamenají totiž jediné: nutně nastane situace, kdy ze dvou kandidátů pro stejnou pozici nebude vybrán muž, ačkoliv je schopnější a vhodnější. Nebude vybrán proto, že je muž. Kvóty tak nutně popírají princip, kterého chtějí dosáhnout, tedy rovnost pohlaví. Kvóty jsou diskriminační.

Celá problematika má jedno pozitivum – většina zastánců kvót je nechce zavést natrvalo, ale jenom jako dočasné opatření, které „nakopne“ zastoupení žen ve veřejném životě. Chtějí dočasně diskriminovat jednu skupinu, aby odstranili diskriminaci jako takovou. Jakási obdoba stanného práva, kdy stát dočasně potlačí osobní svobody, aby zajistil své přežití a tudíž jejich dlouhodobou ochranu. I toto zjemnění však nestačí – kvóty jsou zkrátka mylný koncept.

Představa, že lze obejít osvětu a společenský vývoj a vše nadiktovat seshora úředním nařízením, je mi jako liberálovi hluboce cizí. Samozřejmě také chci, aby má mladší sestra dostávala za svou práci stejnou odměnu. Odstraňujme bariéry, podporujme rovné šance a oceňování obou pohlaví. Ale každý člověk si musí vybojovat své místo díky schopnostem. Jeho pohlaví na to nemá mít žádný vliv.

PROČ 40%?

Představa sociálních inženýrů všech barev, že zastoupení mužů a žen ve všech profesích by mělo být rovnoměrných 50%, vychází z mylné premisy, že jsou vlastně stejní a jejich rozdílné uplatnění je pouze výsledkem historického vývoje a kulturních stereotypů.

Já jsem přesvědčen o tom, že muži a ženy jsou jiní a tuto rozdílnost naopak vítám. Ženy více tíhnou k jedněm povoláním, muži k jiným. A jistě najdeme i povolání, kde je hranice skutečně oněch 50%. Ale kdo ji bude určovat a jak? Jaká je přirozená hranice zastoupení žen například v politice? 30% nebo 60%? Jediný způsob, jak zjistit přirozenou míru zastoupení obou pohlaví, je nastavit rovné podmínky a odstranit diskriminaci. To samé platí i pro oblast podnikání. Ad absurdum: genderově uvědomělá komisařka by stejně tak mohla požadovat, aby 40% míst cvičitelů aerobiku v Evropě obsadili muži.

Jakmile zavedeme kvóty pro jednu oblast, ostatní budou následovat. Nakročeno k tomu již EU má. Připomeňme si třeba kouzelnou zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví Evropského parlamentu „o rovném zacházení a přístupu mužů a žen v oblasti divadelních umění“ z února 2009, která kromě popisu situace – nutno dodat bohužel – navrhuje i potřebné změny. Co přesně myslí potřebou „zajistit přítomnost nejméně jedné třetiny osob menšinového pohlaví ve všech oblastech tohoto odvětví“? Do důsledků by to znamenalo, že třetina kulisáků musí být ženy (komisařka Redingová už si jistě brousí tužku..) „Bylo by také třeba uvažovat o oživení psaných děl a skladeb vytvořených ženami, které se neuvádějí v programu často.“ – jak to ale vysvětlit dramaturgům? Neuvádějí se náhodou hry psané muži častěji proto, že mnoho z nich vzniklo v minulosti, kdy byly doménou mužů? Jsem si jist, že v současné době je mnoho schopných tvůrkyň, které podobnou berličku nepotřebují.

NEBEZPEČÍ DETAILU

Zákon nikdy nepostihne rozmanitost životních situací, proto by se měl pouštět jen tam, kam nezbytně musí. Na evropské úrovni by kromě univerzálního pravidla úspornosti měl navíc platit i filtr subsidiarity – lze-li problematiku upravit na národní úrovni, má se tak stát. Tento návrh porušuje obojí.

Oficiální legislativní návrh zatím nebyl oficiálně představen, přesto už se proti němu postavilo deset členských států včetně České republiky. To vytváří dostatečnou blokační menšinu v Radě – Evropský parlament je v tomto případě spolurozhodovatelem .

Doufejme, že se výsledný návrh výrazně změní. Pokud ne, je na místě jeho zamítnutí. V EU máme důležitější věci na práci.

Spojte se se mnou na Facebooku, kde se o článku diskutuje, nebo na stránkách viktorpaggio.cz .

* Plánováno pro podniky nad 250 zaměstnanců a 50 milionů EUR obratu. Zdroje např. IHT http://www.nytimes.com/2012/09/04/business/global/eu-official-proposes-sanctions-if-companies-fail-on-gender-quotas.html?_r=1, Frankfurter Allgemeine Zeitung http://www.faz.net/aktuell/wirtschaft/gesetzentwurf-frauenquote-trifft-in-europa-auf-widerstand-11879676.html .