Češi jsou mistři temných výhledů do budoucna. Všechno je špatně, postěžujeme si u piva, a bude to ještě horší.
Josef Mathauser – "Praotec Čech na hoře Říp" aneb první optimista v našich dějinách.Wikimedia Commons
Bohužel to platí i pro naši intelektuální elitu, která udává tón celospolečenské debaty a kde k dobrému bontonu patří kromě schopnosti dokonale citovat hlášky z Cimrmana i patřičná dávka pesimismu. „Bude hůř“, zní už celé roky českými médii a následně i mezi lidmi. Poprvé po mnoha letech to bude pravda.
Měl jsem tu možnost strávit něco času v rozvojových zemích. Mimo jiné jsem strávil čtyři měsíce v černé Africe, jmenovitě v Zambii, projel jsem i Tanzánii a Keňu. Na vlastní oči jsem viděl pro Čecha nepředstavitelnou chudobu, často i hlad. A také radost ze zdánlivých maličkostí a optimismus. Návrat zpět byl pro mě šokem. Zpět do mentality růstu, kdy růst HDP o pouhá dvě procenta je problém, o procento jakbysmet, zpět do hospodských stížností na vrchnost a na život, zpět do malosti, ve které se při vší své vzdělanosti a bohatství utápíme.
Dovolím na české poměry kacířskou myšlenku: máme se dobře. A já osobně věřím, že až přestojíme neklidné časy, které nás čekají, budeme se mít ještě lépe.
EKONOMIKA
Trhy EU čeká doba plíživého nebo nulového růstu a pupeční šňůrou vývozu jsme s nimi jako malá exportně orientovaná ekonomika spojeni i my. Nižší růst znamená menší výběr daní, a když k tomu připočteme nervozitu finančních trhů v souvislosti s evropskou dluhovou krizí, která prodražuje financování schodků, vychází nám nepěkný koktejl. Zatímco hospodářské cykly jako ČR neovlivníme, způsob jakým nakládáme s finančními prostředky ano. V oblasti veřejných financí to tato vláda po dlouhých šestnácti letech vršení dluhů konečně činí. Postupně, tak aby kontrakce veřejných financí nezpůsobila hluboké společenské problémy, ale s pevným přesvědčím, že se v dohledné době musíme dostat do černých čísel.
Máme dobrou startovací pozici: na evropské poměry nízkou míru zadlužení, relativně pružný trh práce, oproti mnoha státům západní Evropy a USA malé sociální rozdíly mezi lidmi a společenskou propustnost, která šikovným lidem umožňuje vypracovat se a být úspěšní. Česká hospoda Vám řekne, že to není pravda. Doporučuji jet se podívat do Itálie, kde se lékárnická licence dědí z otce na syna a kde třicetiletý poslanec bez mocného strýčka budí naprostý úžas. Když už jsme u Italů, ti musí na splátky svého dluhu v tomto roce sehnat 7,5 bilionu korun (přes 300 miliard €). To bude vyžadovat veliké oběti – takové, že minulý měsíc dohnaly při představování úspor v penzích italskou ministryni sociálních věcí Elsu Fornero k slzám. Přesto to Italové zvládnou, protože největší bohatství země – chytří a pracovití lidé – nezmizí. Zkusme v sobě při pohledu na dramata odehrávající se za hranicemi najít stejnou sebedůvěru.
VEŘEJNÝ ŽIVOT
Dobré věci se u nás dějí v mnoha oblastech. Kdo však v uplynulém roce četl noviny, musel nabýt dojmu, že se naše země řítí do záhuby. Vláda? Ta padne, nebo by bez ohledu na potřebu stability země padnout měla. Omyl – vydržela. Přímá volba prezidenta? Nebude, poslanci vám jen věší bulíky na nos. Omyl – většinou 159 hlasů ji schválili a poslali do Senátu. Vydání Víta Bárty k trestnímu stíhání? To se nikdy nestane. Omyl – předseda poslaneckého klubu VV byl vydán na vlastní žádost. Trestní odpovědnost firem? Ta taky nikdy nebude. Omyl – byla schválena přesně dle litery koaliční smlouvy.
Česká mocenská mapa navíc zažívá výrazné změny, které potvrzují teorii, že se jako země pohybujeme ve dvacetiletých cyklech. Osmačtyřicátý, osmašedesátý, revoluce a teď další změna, jejíž pozitivní důsledky naplno oceníme až s odstupem času. Relativně čerstvý konec velké koalice na pražském magistrátu je jenom jedním z mnoha jejích projevů. Kroužkovací revoluce v minulých volbách způsobila, že v Poslanecké sněmovně je přes polovinu nových poslanců a většina z nich – včetně mě – i přes některé zvláštní personální kroky stále věří premiéru Nečasovi v jeho snahách změnit zemi k lepšímu. Ale netýká se to jenom politiky, ta je konec konců pouze odrazem dějů ve společnosti. Ať už se podíváme do jakéhokoliv odvětví, vidíme změny. Hazard? Nově bude zdaněn (i když ne tolik jak bychom si přáli), skončí neprůhledné přihrávání peněz do veřejně prospěšných společností. Bankovnictví? Noví hráči rozhýbávají oligopol velkých bank, které z nás skrze vysoké bankovní poplatky sanují ztráty svých matek v západní Evropě. Komunikace? To samé v bledě modrém, očekávejte nástup virtuálních operátorů a snížení přehnaných cen. To vše je doprovázeno změnami na postech klíčových hráčů – Hušák, Roman a mnozí další.
KORUPCE
Česká republika se opět propadla v žebříčku vnímání korupce, a to až na 57. místo na světě. Důležité je zde slůvko „vnímání“. Debata o korupci zaplavila veřejný prostor a občané správně žádají po politicích řešení. Ostré vnímání toho, o čem se v tučných letech spokojeného růstu tolik nemluvilo, je přeci k dobru věci. Opět se dostáváme k otázce pesimismu a toho, zda vidíme sklenici poloprázdnou či poloplnou. Já věřím, že naše společnost stejně jako lidský organismus prochází ozdravnou horečkou a že až odezní, posune nás to dále k vyspělým státům západní Evropy. V této souvislosti nelze nezmínit novelu zákona o veřejných zakázkách, která přispěje k efektivnějšímu nakládání s veřejnými prostředky a oslabí neformální struktury na ně přisáté. Vybírat dodavatele losováním? Nepřipadá v úvahu. Výběrové řízení, kterého se účastní pouze jeden dodavatel? To není žádné výběrové řízení – zrušit a znovu. Zadavatelé budou povinni zveřejňovat znění uzavřené smlouvy a jejích dodatků stejně jako skutečně zaplacenou cenu. Trvalo to, ale je to tu!
Policie se navíc přestává bát a začíná lovit i mezi „velkými rybami“. Na její práci bude navíc nově dohlížet organizačně oddělená Generální inspekce bezpečnostních sborů. V poslední době byl zadržen třeba bývalý generální ředitel Ředitelství silnic a dálnic nebo šéf pražských strážníků, oba v souvislosti s podezřelými zakázkami. V souvislosti s nákupem tatrovek pro českou armádu byl obviněn i bývalý ministr obrany Martin Barták. Nechci zde nijak spekulovat o jejich případné vině, o které rozhodne až soud, faktem však je, že tyto mocné muže nijak nezaštítilo jejich vysoké postavení.
Probírá se i další článek řetězce, kterým je státní zastupitelství. Nový nejvyšší státní zástupce Zeman je podle všeho muž na svém místě a žalobci znovu otevírají kauzy, které hrozí státu promlčením – Mostecká uhelná, OKD a mnohé další. Tak proč ty deprese? Ano, sám bych dokázal vyjmenovat množství důvodů, proč se na věci dívat černě. Ale rozhodl jsem se, že sklenice je poloplná. A věřím, že ve světě sebenaplňujících se proroctví jde o nejlepší způsob, jak změnit věci k lepšímu.
Suma sumárum: změny, které kolem sebe vidím, mě utvrzují v tom, že těžké období, které před námi stojí, zvládneme. A bude lépe!
Spojte se se mnou na Facebooku nebo na mých stránkách viktorpaggio.cz .
